V neděli 3. listopadu vyrušil Pastýřskou madonu před školou neobvyklý ruch.
Děvčata pěveckého sboru Amabile nakládala velká zavazadla a připravovala se na sedmihodinovou jízdu na Slovensko, do Turčianských Teplic.
Po svižné a bezpečné jízdě, kterou opět zajišťovala novopacká firma Grundmann, nás slovenští přátelé ubytovali na Domově mládeže. Ten byl postavený v 80. letech minulého století, stejně jako NÁŠ, novopacký.
Pondělní nabitý program začal v družební pedagogické škole, která je pro své architektonické kvality chráněnou kulturní památkou. Děvčata pro nás připravila workshopy hudební i dramatické. Největší ohlas vzbudil bezpochyby nácvik lidové písně „Nebola som veselá“ s tanečními kreacemi školního folklórního kroužku.
Odpoledne bylo zasvěceno návštěvě města Martin. Prohlédli jsme si budovu, ve které byla 30. 11. 1918 podepsána Martinská deklarace, a budovu Matice slovenské, významného slovenského sdružení.
Nechyběl ani čas na výbornou kávu a nákupy suvenýrů.
Podvečer patřil pěvecké generální zkoušce zkoušce, která byla přípravou na úterní koncert.
A po ní už nás čekal kulturní program – gejzír pěveckých i tanečních vystoupení, která si pro nás připravila děvčata z turčianské školy. Nechyběly ani úžasné scénky z kultovního filmu Pelíšky a hudební kviz Poznej českou a slovenskou pohádku podle melodie. V něm excelovaly novopacká sbormistryně A. Matějovská a členka pedagogického doprovodu Jana Knapová.
V úterý stál před Amabilkami úkol největší – koncert v místním kulturním domě pro studentky a dva studenty zdejší pedagogické školy. V hledišti nechyběl ani primátor města Turčianské Teplice, Igor Hus. Na programu byly písně umělé i lidové, české i slovenské. Největší ohlas určitě sklidila interpretace slovenské lidové písně Čarnica. Se slovenskými spolužačkami si Amabilky zazpívaly písně „Černé oči“
a „Kdybys měla má panenko“.
Počáteční tréma z Amabilek opadla a jejich výkon byl odměněn frenetickým potleskem, který od vrstevníků potěší o to víc. Vzácnými momenty pro pedagogický doprovod bylo i pozvání na kávu samotným primátorem města do jeho kanceláře.
Odpoledne nás čekal zasloužený Relax v místním SPA centru, kde Amabilky vyzkoušely všemožné vodní atrakce a různé druhy termálních bazénů s léčivou vodou.
Středeční den byl ve znamení loučení, které však nemělo smutnou příchuť, protože naši slovenští přátelé přijedou do Nové Paky v termínu od 3. do 6. prosince tohoto roku.
Cestou nás ještě čekal jeden úžasný zážitek – prohlídka zámku Bojnice, na kterém se natáčela mj.
i pohádka Šíleně smutná princezna. Byli jsme uchváceni majestátností hradu i barevným okolím, které pro nás vybarvil MISTR PODZIM.
Co říci na závěr…při rozhovorech s kolegy z družební školy jsme zjistili, že české a slovenské střední pedagogické školství je koncipováno podobně a potýká se s podobnými problémy. Prostě máme mnoho společného…
Slovenští přátelé ocenili precizní a kultivovaný projev Amabilek, naše děvčata zase procítěnost, s jakou interpretují písně děvčata z Teplic. Na kolosálním úspěchu sboru Amabile má obří podíl sbormistryně Mgr. Alena Matějovská a vysoce profesionální korepetitorka MgA. Monika Chmelařová. Zpestřením byl i doprovod na perkuse, který zajistila Mgr. Alena Lelková.
Děvčata si ze Slovenska přivezla spoustu nádherných zážitků a také nová přátelství. A jak již bylo řečeno, velmi se těšíme na další setkání v prosinci tohoto roku. PROSTĚ – ČEŠI A SLOVÁCI PATŘÍ K SOBĚ.
Celý projekt vzájemné výměny škol je zafinancován Visegradskými fondy.
Mgr. Jana Knapová
