Ve středu 8. 4. 2026 se v prostorách Gymnázia a SOŠPg Nová Paka konal 28. ročník tradiční pěvecké soutěže Novopacký slavíček. Soutěž byla ovšem založena manžely Matějovskými již v roce 1996, a proto letos uplynulo již 30 let od zahájení této bohulibé tradice, během níž se soutěž stávala stále populárnější po celé ČR.
Již od časného středečního rána se sjížděli účastníci soutěže z různých krajů: nejen z Královéhradeckého, nýbrž i z Libereckého, Pardubického, ba dokonce i z Prahy. Slavnostní zahájení soutěže započalo v 8.30 hodin v aule školy. Na úvod zazpíval sbor Amabile hymnu celé akce Novopacký slavíček krásně zpívá, jejímž autorem je výborný skladatel Milan Uherek, a latinskou skladbu Jubilate Deo. Úvodní slova pronesli ředitel školy Pavel Matějovský, starosta Nové Paky Pavel Bouchner a Jana Berkovcová, náměstkyně hejtmana KHK pro školství a sport. Dirigentka souboru Amabile Alena Matějovská představila členy jednotlivých odborných porot. Sbor Amabile poté pod jejím vedením zapěl píseň Ať struny znějí. Šlo o poděkování Královéhradeckému kraji za klavír, koncertní křídlo, které novopacká škola od kraje obdržela a pro něž se tato akce stala veřejným křtem.
Ať tu struny znějí, ať tu lidé pějí…
Poté se již účastníci rozdělili do jednotlivých sekcí. Každoroční účastníci (letos v počtu 272) se rekrutovali z řad dětí a žáků z mateřských, základních, základních uměleckých i středních škol, ale velkou popularitu má rovněž klání mezi dospělými. Podmínkou soutěže je zazpívat jednu lidovou a jednu umělou píseň v libovolném jazyce s doprovodem či bez doprovodu.
K původním kategoriím zpěvu (sólo, duo, trio a kvarteto) byla počínaje 6. ročníkem přidána i kategorie tzv. volných seskupení.
Nyní již popřejme slovo našim reportérům z jednotlivých sekcí celé akce:
Mariana Horáková, septima: „Na této soutěži jsem letos byla už asi pošesté, takže jsem již věděla, do čeho jdu. Dříve jsem bývala mnohem víc nervózní. Letos jsem sice nervózní byla, ale také jsem byla výrazně klidnější. Znám už porotu i průběh soutěže, takže jsem do toho nešla s nervozitou, ale s cílem si zazpívat a užít si to, co mě baví, s lidmi, se kterými ráda trávím čas…“
Ella Svobodová, 3. A: „Velkým zpestřením vystoupení bylo také to, že někteří soutěžící v aule nevystoupili jen se zpěvem, ale doprovázely je i originální hudební nástroje, jako jsou kachon, akordeon nebo kytara. Díky tomu byla jednotlivá vystoupení ještě zajímavější a pro diváky atraktivnější. Nejvíce mě zaujaly výkony slečen z Academy of Music z Prahy. Působily na mě velmi profesionálně, a to nejen po pěvecké stránce, ale i svým vystupováním.“
Martina Lukášová, 4. A: „V učebně číslo 26 se odehrávala soutěž těch úplně nejmladších zpěváčků. Předškolní děti zde předvedly svá vystoupení v příjemné a přátelské atmosféře. Už od prvních okamžiků bylo zřejmé, že nás čeká pestrý program plný radosti a nadšení. Malí zpěváčci překvapili odvahou i jistotou, s jakou se pustili do svých výkonů.“
Magdalena Janatová, 3. A: „Měla jsem tu čest moderovat část programu v klubu, kde vystupovaly kategorie A4 a B1, tedy žáci šestých a sedmých tříd, včetně duetů. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak má každý zpěvák či zpěvačka jedinečnou barvu hlasu i vlastní způsob vyjadřování na pódiu. I když se u některých dětí na začátku projevil lehký stres a rozechvělý hlas, většina z nich se už během druhé sloky uvolnila a dokázala rozzářit celou místnost. Velmi mile mě překvapili především chlapci, kteří předvedli krásně zvučné hlasy.
Moderování mě velmi bavilo, i když jsem si občas lámala hlavu nad správnou výslovností některých jmen. Už teď se těším na příští ročník a doufám, že se na Slavíčku znovu setkáme jak se známými, tak i s novými tvářemi.“
Očima fotografa:
Vítek Šenkyřík, kvinta: „Atmosféra školy byla nezvyklá – chodby plné soutěžících, kteří se připravovali na svá vystoupení, vytvořily až posvátnou kulisu. Focení v učebně bylo kvůli světlu výzvou, ale prostor mi zároveň umožnil pracovat z většího odstupu, abych děti nerušil a mohl skrze hledáček nerušeně zachytit emoce, které by se ve velkém sále ztratily…“
Rozhovor s malou účastnicí
Katka Burdychová, 1. G: „V učebně 25, kde byla kategorie mladšího školního věku, jsem přišla na začátek čísla dívenky, která zpívala Kdyby se v komnatách, a to velmi citlivě, avšak vášnivě. Tuto dívenku jsem posléze odchytila a udělala s ní následující rozhovor: ‚Ahoj, jakpak se jmenuješ?‘ ‚Jmenuji se Nelinka.‘ ‚Jak se ti dnes zpívalo, Nelinko?‘ ‚Docela dobrý, šlo to.‘ ‚A jak se ti tady u nás ve škole v Nové Pace líbí?‘ ‚Jo, jde to, je to tu velký.‘ ‚A co tě tu dnes nejvíc zaujalo?‘ ‚Asi kreslení na obličej…!‘ řekla dívenka předtím, než odběhla, a usmála se celým obličejem, na kterém měla namalovanou berušku.“
Vedle základních sedmi soutěžních sekcí mohli zejména mladší účastníci nalézt v různých místnostech školy mnoho hravých aktivit – zdobení perníčků, výtvarné dílny, zaplétání copánků, malování na obličej, v knihovně program zvaný Haló, tady pohádka a různé hry v malé tělocvičně.
Ohlasy našich reportérek z dílniček
Leontýna Macháčková, 2. A: „Děti si u nás mohly libovolně ozdobit perníčky barevnými polevami či zahrát různorodé drobné hry, jako třeba bludiště, hledání rozdílů či skládání slov. Organizace probíhala skvěle, hlavně proto, že byly děti moc šikovné a samostatné. Naši účastníci (i jejich paní učitelky a učitelé) od nás odcházeli spokojení, což nás velmi těšilo.“
Zuzana Kotenová, 4. A: „Při malování na obličej se však objevila i velice originální přání, kterými byly například kapybara, drak či pirát.“
Karolína Suchardová, 4. A: „Děti měly v tělocvičně možnost vyhnat trému z vystoupení pomocí různorodých pohybových her a spontánních pohybových aktivit. Bylo krásné pozorovat, jak děti dokázaly odložit soutěživost stranou a společně si se svými ‚konkurenty‘ povídaly a hrály různé hry…“
Natálie Hakenová, 4. A: „Z obyčejných nastříhaných proužků z ruličky vznikly květy, které jsme lepili k sobě. Poté jsme přidali špejli jako stonek a doplnili list. Některé děti od nás potřebovaly více pomoci, některé naopak byly zručnější. Děti nedočkavě čekaly, až si budou moci vlastnoručně vyrobenou kytičku odnést. Při práci panovala příjemná atmosféra, kterou jsme doplnili písničkami.“
Práce poroty
Hodnotila se technika i vystupování. O konečném pořadí rozhodovaly odborné poroty, které sledovaly nejen samotnou kvalitu zpěvu, ale také rytmus, práci s hlasem, výběr písně a celkový projev soutěžících na pódiu. Důležitou součástí hodnocení byla také schopnost navázat kontakt s publikem. Pro mnoho účastníků byla soutěž první zkušeností s vystupováním před větším publikem. Přesto většina z nich zvládla své vystoupení s velkou dávkou odvahy a nadšení.
Katka Burdychová, 1. G: „Věřím, že porota ve složení PhDr. Milan Motl, Ph.D., Aleš Hendrych a Mgr. Lukáš Merkl měla rozhodování těžké. Ke konci slavnostního vyhlášení zaznělo pár slov, ať už kárajících – jako například směrem k hráčům na klavír, aby toho ‚černého fešáka‘ trochu šetřili – tak i zpěvákům mnoho rad pro zlepšení jejich pěveckého projevu. Vyhrál ten, kdo vyhrát měl, s touto porotou bychom se ani hádat nemohli a neměli…“
Každý soutěžící obdržel diplom, účastnickou cenu, ti nejlepší pak další hodnotné ceny.
Naše studentky výborně zvládly náročné úlohy moderátorek, hostesek a animátorek v kreativních dílnách, stejně jako učitelky náročnou práci tajemnic jednotlivých komisí. Úroveň soutěže vyzdvihuje také účast vysoce fundované poroty. Celkové výsledky jsou publikovány na webu školy.
Během celého dne panovala v jednotlivých místnostech školy příjemná a přátelská atmosféra.
Podpora publika byla pro mnohé zpěváky velkou motivací. Někteří z nich dokázali zaujmout nejen svým hlasem, ale také jistotou a přirozeným vystupováním na pódiu. Závěrem lze konstatovat, že 28. ročník Novopackého slavíčka proběhl díky skvělé přípravě a organizaci ve velmi příjemné a současně důstojné atmosféře.
Ať tvé tóny naše srdce spojí…
Mariana Horáková, septima: „Během dne jsem mluvila také s paní Lorenzovou, učitelkou z naší školy, která dělala tajemnici v kategorii 1. a 2. tříd. Na soutěž vzpomínala s radostí: ‚Bylo to moc hezké, byl tam krásný výběr písniček. U některých zamlklých dětí se nám podařilo je přemluvit ke zpívání, s některými jsme zpívali, abychom je podpořili. Užila jsem si to.‘ Myslím si, že je tím krásně shrnuto to, s čím většina na tuto soutěž přijíždí – nejde jen o výsledky a pořadí, ale hlavně o radost ze zpěvu…“
Tento citát odpovídá duchu poselství paní Berkovcové z úvodu akce. Slavíček totiž nezpívá pouze pro porotu, nýbrž pro potěchu vlastní i svých posluchačů. A to se letos nesporně povedlo, v duchu písně Ať tu struny znějí se zcela zřetelně podařilo sladit tóny a propojit srdce všech účastníků…
Mariana Horáková, septima: „Překvapilo mě, kolik silných momentů se během jediného dne může na jednom místě odehrát. Mám moc ráda atmosféru této soutěže a ráda se do ní za hudbou, lidmi a zážitky každý rok vracím…“
Tak tedy za rok na shledanou při 29. ročníku!