V neděli odpoledne se kvarta vydala vlakem na školní výlet na Máchovo jezero. Protože v té době probíhala kdesi na trati výluka a vlaky nabíraly poměrně slušné zpoždění, rozhodli jsme se na poslední chvíli převelet sraz do Staré Paky, abychom nezmeškali přípoj, rychlík na Turnov. Znamenalo to, že 25 rodičů místo odpoledního kafíčka poveze své ratolesti autem přes rozkopanou a prašnou silnici se semafory o kus dál na staropacké nádraží, za což jim patří velký dík.
Cesta proběhla hladce a v půl šesté jsme dorazili do kempu ve Starých Splavech, kde jsme následně zjistili,
že v chatkách není úplně alabastrově čisto. Ačkoliv cedule hlásily, že před naším příjezdem se minimálně 3
lidé podíleli na čistotě chatek, zřejmě tomu tak nebylo už několik let. Nicméně tento nedostatek byl
vykoupen skvělým vybavením kempu, od houpaček, prolézaček, stolního tenisu po hřiště na beach volejbal.
Po večeři jsme se vydali přes protest většiny třídy seznámit se s Máchovým jezerem. Původně dovolené
„smočit jenom kotníčky“ se u některých zvrhlo ve „ve vodě až po krk“, kdy někteří za účelem vyděsit třídní
učitelku simulovali, že se topí. O to raději se potom sešli u ohýnku, který se po nesmělém doutnání
pořádně rozhořel až dlouho po setmění, takže večerka ve 23 hodin vzala za své.
Druhý den jsme se vydali na pěší túru na Bezděz. Na rozdíl od loňského výletu bylo 22 km poctivě dopředu nahlášeno, takže zdravotně indisponovaní jedinci měli čas na promyšlenou, zda využijí možnost jet zpátky vlakem. V pondělí je na hradě Bezděz zavřeno, proto ani kiosky a restaurace pod Bezdězem nebyly otevřené, takže jsme po drsném stoupání po vratkých kamenech nahoře snědli svoje tatranky a vydali se na cestu zpět. Jedinci, kteří se rozhodli vážit cestu zpět pěšky, nasadili vražedné tempo, aby byli zpět v kempu dřív než ti, kteří jedou vlakem. Málem se to podařilo.
V úterý jsme se po snídani vydali na vlak, který nás měl přesunout o 3 km dál, abychom si zkrátili cestu na
pláž v Doksech. Naše skupina nebyla dopředu hlášená, tak jsme doufali, že se do vlaku vejdeme.
Nejenomže na zastávku přišla další celkem početná třída, ale ve vlaku už seděla drobotina ze školky. Na
peróně sice nikdo z nás nezůstal, ale stáli jsme celou cestu na špičkách, někdo i na cizích, báli jsme se
nadechnout, abychom nezabrali další kubické centimetry, a se slisovanými batohy se tiskli jako sardinky.
Nicméně ty tři minuty se to dalo vydržet.
Na šlapadlech nám počasí úplně nepřálo, foukalo a sluníčko aby pohledal. Máchovo jezero připomínalo
svými vlnami spíš moře, už i tím, že nad námi se chechtalo hejno racků a vlny se zvedaly výš, než je obvyklé na Jadranu. Po čtyřech jsme naskákali na šlapadla a hodinu brázdili divoké vody jezera, přičemž se někteří rozhodli otestovat svou rovnováhu a trpělivost učitelek a drze ve stoje balancovali na kraji šlapadla nad hladinou.
Naštěstí se během výletu nikomu nic nestalo, ošetřili jsme pouze puchýře z bot, jedno vosí štípnutí,
odstranili jedno přisáté klíště a zklidnili jedno podrážděné oko. Vrátili jsme se domů unavení, načichlí
kouřem z nočního ohýnku a spokojení, že se výlet vyvedl. Na ten příští se už teď spřádají plány.