Zásady kariérového poradenství
Žák hledá, objevuje, rozhoduje se
Kariérové poradenství má směřovat k tomu, aby se klient (žák) rozhodl sám. Jeho cílem by tedy nemělo být jen doporučování profesních a vzdělávacích možností, ale především vedení klienta při vlastním objevování.
Škola by měla hrát v kariérovém poradenství hlavní roli
Ze všech poradenských subjektů je škola žákovi nejblíže. Proto by měla představovat první linii kariérového poradenství, kterou může využít každý žák. Všechny další poradenské subjekty by svými službami měly na poradenství ve škole navazovat.
Kariérové poradenství ve škole by mělo být provázané se vzděláváním
Předmětem vzdělávání by mělo být zejména:
– schopnost vyhledávání informací, jejich hodnocení a aplikace.
Kariérové poradenství ve škole by mělo směřovat i k rodičům
Kariérové poradenství by mělo být k dispozici rodičům řešícím problémy dalšího studia svých dětí. Mělo by jim pomáhat při hledání vhodné vzdělávací dráhy, při motivování dětí k volbě povolání a při hledání vhodných informačních zdrojů.
Činnost školního kariérového poradce:
Co je kariérové poradenství
Kariérové poradenství je systém poradenských služeb, jejichž cílem je pomáhat jednotlivcům jakéhokoliv věku při rozhodování v otázkách vzdělávání, profesní přípravy, volby zaměstnání a rozvoji kariéry v kterékoliv fázi jejich života.
Jsou to mj. aktivity realizované ve škole, které mají pomoci studentům ujasnit si vlastní kariérní cíle a porozumět světu práce.
Pod kariérové poradenství zahrnujeme i individuální nebo skupinové poradenství zaměřené na volbu vzdělávací a profesní dráhy, popř. volbu prvního zaměstnání.
Role kariérového poradce
Poradce není v roli experta, který radí, jakou školu má žák zvolit, ale v roli mentora, podporovatele, průvodce, který pomáhá rozvíjet kariérní dovednosti žáků.
Poradce by měl více naslouchat než mluvit.
Poradce není autoritou, ale člověkem s určitými zkušenostmi, který se zajímá o kontext žáka.
Může nabízet možnosti, ale v zásadě by kariérové poradenství mělo směřovat k tomu, aby se žák rozhodl sám. Jeho cílem by nemělo být jen doporučování profesních a vzdělávacích možností, ale především vedení žáka při vlastním objevování a hodnocení těchto možností. Spíše připravuje žáky na to, aby dokázali využívat příležitostí, které se nabízí, a posílit je k větší samostatnosti a zodpovědnosti. Každý žák je jiný a potřebuje si najít svoji vlastní cestu. Pokud je žák v pasivní roli a poradce nebo rodič rozhodují za něj, bude se tato situace pravděpodobně opakovat i v budoucnu a tento mladý člověk se nebude umět rozhodovat, natož pak přebírat za svá rozhodnutí odpovědnost. Vybavíme-li ale žáka dovednostmi, jako jsou orientace v informacích, rozhodování a plánování, budování sociálních vztahů, práce se změnou, sebeuvědomování, bude do budoucna schopen řídit si svou kariéru samostatně a nezávisle.