I třída 1. A absolvovala 12.- 14. září 2022 adaptační kurz.

Po návratu dostala děvčata domácí úkol – formou libovolného slohového útvaru zpracovat a popsat své zážitky…jak to dopadlo? Posuďte sami:

Já a Homole

Karolína Vaníčková

Homole je stará budova,

co se v lese snadno schová.

V hlubokém lese, na konci světa,

jen sova tam občas létá.

Létá tam a zpět,

když už ji štve celičký svět,

u Homole najde ten vytoužený klid,

kde může jen snít, snít, snít…

Na Homoli jsem byla občas jak v noční můře,

měli tam ale dobré kuře.

Nemyslete si, není to luxusní hotel,

ale srandy jsme si tam užily obří kotel.

Večer jsme zpívaly, přes den hry hrály,

dobře jsme se seznámily

a stále se smály.

Měli jsme soutěž, kdo nasbírá nejvíc hub,

já jsem však nenašla ani dub…

Možná to bylo tím, že jsem slepá jako patrona,

možná tím, že jsem nikdy neviděla slona…

Když někdo řekl „Homole u Jičína“,

vybavil se mi kopec ZVIČINA A DOMÁCÍ LUČINA.

Místo ZVIČINY je tu vidět kopec ZEBÍN,

místo LUČINY je cítit benzín.

Klid je tam veliký, možná až nuda,

signál žádný, WIFI chudá.

Byla jsem jako v hororu

a můj myšlenkový systém byl zase v „erroru“.

Adaptační kurz byl sice boj,

ale byl tam záchod, a ne TOI.

Lze si to užít a říkám pravdu,

musíte však zpívat s kytarou v altu

a MÍT TU SPRÁVNOU PARTU!

Já měla tu nejlepší,

měla jsem 1.A,

více jsme se poznaly,

už mezi námi není žádná ledová kra.