V pondělí 20. 6. se sekundáni vydali vlakem do našeho hlavního města. Přestože nás paní průvodčí nejprve nechtěla vzít do školními třídami přeplněného vlaku, nakonec se slitovala. Mohli jsme tedy v Chlumci chytit rychlík a užít si vytouženou jízdu v kupé. V Praze jsme se ještě za deště a doznívající bouřky přesunuli do Muzea fantastických iluzí a kouzel ve Vodičkově ulici. Mobily nestíhaly fotit iluzorní obrazy a vtipné momentky šikovně nainstalovaných kulis.

Nic neláká v Praze víc než rozchod v nákupním centru, proto jsme nemohli vynechat Palladium a dopřát si dobrý oběd. V té době už bylo jasné, že kvůli hrozícímu dešti a další bouřce se na původně plánovanou Petřínskou rozhlednu raději nevydáme.

Místo toho jsme se rozhodli přesunout na Staroměstské náměstí, kde jsme si počkali, až bude odbíjet orloj. Poté jsme přes Karlův most zamířili do hrozitánského kopce směrem na Pražský hrad. Všichni (někteří vo fous) jsme prošli bezpečnostní prohlídkou a mohli tak vstoupit do areálu hradu. V katedrále sv. Víta, při obdivování křížové klenby a barevných vitráží, jsme se báječně zchladili a pak po starých zámeckých schodech seběhli na Malostranskou, odkud jsme se metrem přesunuli blíž Wilsonovu nádraží.

Přes všechny krásy Prahy nejvíc boží prý byla jízda vlakem, tak asi tak.

Otočku o 180° jsme provedli hned druhý den. V kontrastu s ruchem velkoměsta jsme se vydali do přírody, a to vlakem na Malou Skálu okusit, jaké to je sjíždět řeku Jizeru. Nejprve jsme dlooouho čekali na rafty, poté oblékli slušivé záchranné vesty, obdrželi pádla a snažili se všechny naše věci našlapat do barelů. Když jsme se konečně vydali na vodu, byl to pro některé temperamentní jedince signál ke spuštění vodní bitky. Vyzbrojeni vodními pistolemi po sobě sekundáni pálili hlava nehlava, učitelku nešetříce. Ach jo.

V pěti raftech a s pořádným ponorem jsme nakonec zdárně dopádlovali do Dolánek, kde na nás tedy ty objednané koloběžky…….. nečekaly. Teď již ve vedru jsme sledovali, jak si jiné třídy, asi 5, berou nikoli pro nás připravené koloběžky, abychom i my nakonec mohli nějaké dostat a honem honem se přesunout zpět na Malou Skálu chytit vlak, což bylo tak tak. Ale i tak ještě narychlo koupit v místní sámošce nanuka za tu dřinu  … a to bychom pro letošek měli. Bylo to moc fajn.