V pátek 4. listopadu se odvážná výprava jedenácti vybraných septimánů a „třeťáků“ vydala pod vedením pana profesora Bendla do Hradce Králové na krajské kolo Studentské Agory (debatní soutěže). I přes dřívější vstávání kvůli našemu vlakovému spoji jsme cestu do HK absolvovali v pohodě a do budovy Studijní a vědecké knihovny se dostali načas. Klasicky jsme nejdříve byli spolu s dalšími pěti školami obeznámeni s průběhem celé události, po němž se u mikrofonu objevil jakýsi pan Arnošt – jazykový kouč, který se nás v rychlosti snažil nahustit motivací do našeho pomaturitního života, vysvětlil nám, proč nosí extravagantní křiklavé košile, a v neposlední řadě při svém projevu pro řádnou expresi vyskočil na stůl (doplňující poznámka od BEN: Byl to pan Arnošt Štěpánek, krajský radní pro školství ..)

Následovalo rozlosování týmů do skupin a pořadí jednotlivých debat. Pan Bendl pro nás vytáhnul písmeno A, což znamenalo, že jsme začali soutěžit hned v první debatě. Nejdřív přišla debata na nepřipravené téma, jejíž teze byla: PET lahve a plechovky by měly být zálohovány.; poté na připravené téma: Hormonální antikoncepce by měla být zakázána. Proti nám stál tým z Vrchlabí, se kterým byla naše argumentování dosti vyrovnaná. Nicméně kdo tuto i všechny ostatní debaty vyhrál, se nikdo kromě poroty nedozvěděl, kvůli lehce hloupému systému vyhodnocování.

Postupně pokračovalo debatování všech týmů, během toho vytoužená přestávka s občerstvením, (která oplývala kromě „koláčků“ i obloženými houskami a bagetami, s nimiž jsme po předchozím avízu na poslední chvíli údajně neměli počítat), až přišlo vyhodnocení první části soutěže a oznámení škol postupujících do následných finálových debat. A protože se součet našich bodů shodoval s tím vrchlabským, přišel na řadu rozstřel ve formě debaty 2v2. Přes statečný boj Mikyho a Ester jsme se (k radosti nejen soupeřů) dále nedostali. (druhá doplňující pozn. od BEN: Naši přemožitelé z Vrchlabí nakonec celé krajské kolo vyhráli a postoupili do celostátního finále..).

Myslím si, že i tak nám všem náleží pochvala, nejen za reprezentaci naší školy. Mimo jiné nám jistá Expediční ScioŠkola, která prakticky fyzicky neexistuje, rozšířila obzory o alternativní formě středoškolského vzdělávání.

Celou zkušenost tak musím zhodnotit jako vcelku přínosnou, i když jsem sama po celý den zastávala roli náhradníka, jejíž plnění sestávalo ze sezení, koukání (chvílemi do blba) a poslouchání argumentů nasazených debatérů.

Eva Fišarová, septima