Následující text nabízí ukázku práce třídního učitele. Získáváte tak možnost nahlédnout do interní komunikace pedagoga směrem k jeho svěřencům.

Milí kvintáni,

zdravím vás z lázní. Doufám, že pohled dorazil. Doufám, že i já dorazím. To víte, líbí se mi tu. Lidi se tu zdraví, usmívají se na sebe. Nikdo nikomu nebere pantofle, neschovává batohy.

Krom pozdravu bych vám chtěla napsat, jak moc jsem si s vámi užila adapťák. Byla s vámi fakt sranda, jak jste někteří na začátku kurzu plánovali. Tak třeba: Je pondělí ráno, právě jsme dorazili na Homoli, ubytovali se a jdeme na to. Šárka Horáková uvádí celodenní blok prvním úkolem. Budete mluvit o svých očekáváních. Čekám, že začnete hovořit k tématu. Posuďte, zda se vám to povedlo – následuje přepis vašich replik:

„Je mi zima.“

„Já jsem zvědavá…“

„Veru, vem mi taky deku!“

„Jau“

Nejhlasitěji: „A vo co de?“

Sotva jsme začali a už se směju. Bavím se. V duchu taky trochu lituju Šárku, vím, kolik práce si s přípravou dala, konzultovaly jsme celý program několikrát a teď, v první minutě taková studená sprcha… Na dlouhé rozjímání ale není čas, pořád se něco děje.

Adapťák mi krom svého vlastního pozorování nabízí také vaše úhly pohledu. Skládám tak puzzle, které se snad nenachází moc daleko od pravdy. Jsem zvědavá, zda se s odstupem jednoho měsíce, až vás budu seznamovat s tím, jak jste se na začátku října viděli coby třída, budete ještě souhlasit.  

Je středa ráno, odjíždím od vás ještě před snídaní, abych stihla nástup do lázní. Jsem moc spokojená, opouštím vás s vědomím, že s námi učitelkami (a snažím se věřit že i mezi sebou) dokážete komunikovat o tématech vážných i veselých, nebojíte se kritizovat (ve vší slušnosti) a už vůbec ne pochválit, poděkovat, nabídnout pomoc, popřát pěkný den.

Ještě než na svou práci na chvíli úplně zapomenu, nastavuju pomyslné zrcadlo nám učitelům. Obstojíme před vámi se stejnou parádou i my?

Mějte se fajn, pozdravujte Pepu Vančuru a nezlobte.

Vaše Vlasta Drábková